379 ZÁKON ze dne 19. srpna 2005 o opatřeních
k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými
návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů Parlament se usnesl na tomto
zákoně České republiky: ČÁST
první
Ochrana
před škodami působenými
tabákovými výrobky, alkoholem a JINÝMI návykovými látkami Hlava I Obecná ustanovení § 1 Tento zákon stanoví a) opatření směřující k ochraně před
škodami na zdraví působenými tabákovými výrobky1),
alkoholem a jinými návykovými látkami2), b) opatření
omezující dostupnost tabákových výrobků a alkoholu, c) působnost správních úřadů a orgánů
územních samosprávných celků při tvorbě a uskutečňování programů ochrany
před škodami působenými užíváním tabákových výrobků, alkoholu a jiných
návykových látek. § 2 Pro účely tohoto zákona se
rozumí a) prodejnou provozovna, určená
k prodeji zboží a poskytování služeb kolaudačním rozhodnutím podle
zvláštního právního předpisu3), b) provozovatelem fyzická nebo právnická
osoba, která splňuje podmínky stanovené zvláštními právními předpisy3), 4), 5), c) velkoplošnou prodejnou prodejní
prostory obchodních domů, nákupních středisek a velkoprodejen se
specializovanými odděleními nebo pulty, d) specializovaným oddělením velkoplošných
prodejen i stavebně neoddělené, zjevně a viditelně označené prostory
provozoven určené k nabídce alkoholických nápojů, e) smíšenou
prodejnou prodejna vybavená pro prodej potravin a ostatního zboží, f) zařízením společného stravování
zařízení poskytující stravovací služby podle zvláštních právních předpisů4),
6), g) alkoholickým nápojem lihovina, víno a
pivo; alkoholickým nápojem se rozumí též nápoj, který není uveden ve větě
první, pokud obsahuje více než 0,5 objemového procenta alkoholu, h) škodlivým užíváním způsob užívání
tabákových výrobků, alkoholu nebo jiných návykových látek, vedoucí
k poškození tělesného nebo duševního zdraví uživatele, i) škodami působenými tabákovými výrobky,
alkoholem a jinými návykovými látkami škody, které zahrnují poškození zdraví,
zejména závažná chronická onemocnění, úrazy, otravy a škody způsobené
dopravními nehodami, poškození plodu v těhotenství, předčasná úmrtí,
sociální problémy, zejména ztrátu zaměstnání a rodinné problémy, včetně
škod ekonomických souvisejících s užíváním těchto látek, požáry
a kriminalitu, j) protidrogovou politikou zahrnující
primární prevenci, sekundární prevenci a terciární prevenci soubor
právních, organizačních a dalších opatření přijímaných a prováděných
na úrovni vlády, správních úřadů a orgánů územních samosprávných celků
s cílem snižovat dostupnost tabákových výrobků, alkoholu
a jiných návykových látek a předcházet jejich užívání, rizikům
a škodám, jež z jejich užívání plynou, a vzniklé škody mírnit, k) odběrem biologického materiálu zejména
odběr vzorku žilní krve, moči, slin, vlasů nebo stěru z kůže či sliznic. Hlava IIOmezení dostupnosti tabákových výrobků a zákazy kouření§ 3 Tabákové výrobky1)
lze prodávat pouze v prodejnách podle zvláštního právního předpisu3),
a to na vyčleněném místě, dále ve stáncích s prodejem denního a
periodického tisku, v zařízeních společného stravování provozovaných na
základě hostinské činnosti5) nebo v ubytovacích zařízeních,
s výjimkou ubytovacích zařízení určených k ubytování dětí
a mládeže7). Další omezení a zákazy
prodeje tabákových výrobků a tabákových potřeb stanoví zvláštní právní
předpis8). Zákazy a omezení prodeje tabákových výrobků a povinnosti osob prodávajících tabákové výrobky
§
4 Prodej tabákových výrobků a
tabákových potřeb pomocí prodejních automatů, u nichž nelze vyloučit
prodej osobám mladším 18 let věku, je zakázán. Veškeré další formy prodeje, při
kterých není možno ověřit věk kupujícího, jsou zakázány.
§
5 Zakazuje se prodej výrobků
napodobujících tvar a vzhled tabákových výrobků ve formě potravinářských
výrobků nebo hraček. §
6 (1) Prodávat tabákové
výrobky osobám mladším 18 let se zakazuje. (2) Prodej tabákových
výrobků na kulturních, společenských a sportovních akcích určených pro osoby
mladší 18 let je zakázán. §
7 (1) Provozovatel je povinen
na místech prodeje tabákových výrobků umístit pro kupujícího zjevně viditelný
text zákazu prodeje tabákových výrobků osobám mladším 18 let; text musí
být pořízen v českém jazyce černými tiskacími písmeny na bílém podkladě,
o velikosti písma nejméně 5 cm. (2) Osoba prodávající
tabákové výrobky musí být starší 18 let, pokud se nejedná o žáka
připravujícího se soustavně na budoucí povolání v oborech hotelnictví
a turismus, kuchař-číšník a prodavač. Zákaz kouření § 8 (1) Zakazuje se kouřit a) na veřejných místech, kterými jsou
uzavřené prostory přístupné veřejnosti, prostředky veřejné dopravy, veřejně
přístupné prostory budov související s veřejnou dopravou, nástupiště,
přístřešky a čekárny veřejné silniční a drážní dopravy a městské hromadné
dopravy, s výjimkou stavebně oddělených prostor ke kouření vyhrazených a
při pobytu osob trvale větraných do prostor mimo budovu, b) ve
vnějších i vnitřních prostorách všech typů škol a školských zařízení7), c) v zařízeních společného stravování
provozovaných na základě hostinské činnosti5), pokud tato zařízení
nemají zvláštní prostory vyhrazené pro kuřáky a označeny zjevně viditelným
nápisem „Prostor vyhrazený pro kouření“ nebo jiným obdobným způsobem,
a zajištěné dostatečné větrání podle požadavků stanovených zvláštním
právním předpisem4), d) v uzavřených zábavních prostorách,
jako jsou kina, divadla, výstavní a koncertní síně, dále ve sportovních halách
a prostorách, kde jsou pořádána pracovní jednání s výjimkou zvláštních,
stavebně oddělených prostor ke kouření vyhrazených se zajištěným dostatečným
větráním podle požadavků stanovených zvláštním právním předpisem4), e) ve vnitřních prostorách zdravotnických zařízení všech typů,
s výjimkou uzavřených psychiatrických oddělení nebo jiných zařízeních pro
léčbu závislostí, a to v prostorách, které jsou stavebně oddělené a při
pobytu osob s možností větrání do prostor mimo budovu. (2) V budovách státních
orgánů, orgánů územních samosprávných celků, zařízení zřízených státem nebo
územním samosprávným celkem poskytujících veřejné služby a finančních
institucí včetně jejich zařízení společného stravování, jsou osoby pověřené
jejich řízením povinny zajistit, aby občané byli v těchto budovách
chráněni před škodami působenými kouřením. Ustanovení odstavce 1 tím není
dotčeno. (3) Prostory vyhrazené pro
kuřáky musí jejich provozovatel označit zjevně viditelných nápisem „Prostor
vyhrazený pro kouření“ nebo jiným obdobným způsobem. (4) Ve veřejné drážní
dopravě musí být v každém vlaku zařazena alespoň polovina vozů bez prostor
vyhrazených ke kouření. § 9 (1) Na místech, kde je podle
§ 8 zakázáno kouřit, je provozovatel povinen umístit u vstupu zjevně viditelný
text zákazu kouření, který musí být pořízen v českém jazyce černými
tiskacími písmeny na bílém podkladě na ploše o velikosti písma nejméně 5 cm,
a grafickou značku zákazu kouření, jejichž vzhled je stanoven zvláštním
právním předpisem9). (2) Nedodržuje-li osoba zákaz kouření
v místech uvedených v § 8 odst. 1 a 2, a to ani po výzvě provozovatele,
aby v tomto jednání nepokračovala nebo aby prostor opustila, je
provozovatel oprávněn požádat obecní policii, nebo Policii České republiky o zákrok
směřující k dodržení zákazu. Hlava III Omezení dostupnosti
alkoholických nápojů § 10 Podmínky prodeje a podávání alkoholických nápojů (1) Alkoholické nápoje lze
prodávat pouze a) ve
specializovaných prodejnách alkoholických nápojů, b) ve specializovaných odděleních
velkoplošných prodejen určených k prodeji alkoholických nápojů,
v prodejnách potravin a smíšených prodejnách, nebo c) v zařízeních společného stravování
provozovaných na základě hostinské činnosti, v ubytovacích zařízeních a
kulturních zařízeních s výjimkou zařízení určených pro osoby mladší 18
let. (2) Ustanovení odstavce 1 se
nevztahuje na příležitostný prodej rozlévaných alkoholických nápojů při
slavnostech, tradičních akcích, výročních trzích a jim podobných akcích.
§ 11 Omezení prodeje a dovozu (1) Zakazuje se prodej a
dovoz hraček napodobujících tvar a vzhled alkoholických nápojů. (2) Osoba prodávající nebo
podávající alkohol musí být starší 18 let, pokud se nejedná o žáka soustavně se
připravujícího na budoucí povolání v oborech hotelnictví a turismus,
kuchař-číšník a prodavač. Zákaz prodeje nebo podávání alkoholických nápojů a povinnosti osob prodávajících alkoholické nápoje § 12 (1) Zakazuje se prodávat
nebo podávat alkoholické nápoje a) osobám
mladším 18 let, b) na
všech akcích určených osobám mladším 18 let, c) osobám
zjevně ovlivněným alkoholickým nápojem nebo jinou návykovou látkou, d) ve
zdravotnických zařízeních, e) v prostředích výlučně určených pro
vnitrostátní hromadnou dopravu osob s výjimkou železničních jídelních
vozů, palub letadel a určených prostor plavidel veřejné lodní dopravy, f) na sportovních akcích, s výjimkou výčepního piva s extraktem
původní mladiny do 10 hmotnostních procent, g) ve
všech typech škol a školských zařízení7). (2) Prodej alkoholických
nápojů pomocí prodejních automatů, u nichž nelze vyloučit prodej osobám mladším
18 let věku, nebo umístěných v prostorách, do nichž mají vstup osoby
mladší 18 let, se zakazuje. Veškeré další formy prodeje, při kterých není možno
ověřit věk kupujícího, se zakazují. (3) Další omezení a zákazy
prodeje lihovin stanoví zvláštní právní předpis8). § 13 Obec v samostatné
působnosti může v případě konání kulturní, společenské nebo sportovní akce
přístupné veřejnosti s důvodným rizikem nárůstu problémů a negativních
společenských jevů způsobených jednáním fyzických osob pod vlivem alkoholu
obecně závaznou vyhláškou omezit nebo zakázat v určitých dnech nebo
hodinách nebo na určitých místech prodej, podávání a konzumaci alkoholických
nápojů.
§ 14 Provozovatel je povinen na
místech prodeje alkoholických nápojů umístit pro kupujícího zjevně viditelný
text zákazu prodeje osobám mladším 18 let. Text musí být pořízen v českém
jazyce černými tiskacími písmeny na bílém podkladě o velikosti písma nejméně 5
cm. Hlava IV Opatření k předcházení
a mírnění škod působených tabákovými výrobky, alkoholem a jinými
návykovými látkami § 15 Zákaz vstupu
pro osoby, které jsou zjevně pod vlivem alkoholu nebo
jiných návykových látek Osobám, které jsou zjevně
pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek2) a jsou ve
stavu, v němž bezprostředně ohrožují sebe nebo jiné osoby, veřejný pořádek
nebo majetek, se zakazuje
vstupovat do a) všech veřejných prostor, kde by mohly
způsobit sobě nebo jiné osobě škodu nebo vzbudit veřejné pohoršení, b) veškerých
prostředků veřejné dopravy, c) veřejně
přístupných prostor budov souvisejících s veřejnou dopravou, d) přístřešků zastávek a nástupišť veřejné
silniční a drážní dopravy a městské hromadné dopravy, e) prostor, kde probíhají sportovní akce;
pořadatel sportovní akce je povinen zajistit zabránění vstupu těmto osobám.
§ 16 Vyšetření přítomnosti alkoholu nebo jiné návykové látky (1) Osoba, která vykonává
činnost, při níž by mohla ohrozit život nebo zdraví svoje nebo dalších osob
nebo poškodit cizí majetek, nesmí požívat alkoholické nápoje nebo užívat jiné
návykové látky při výkonu této činnosti nebo před jejím vykonáváním. (2) Odbornému vyšetření
zjišťujícímu obsah alkoholu nebo jiných návykových látek včetně odběru
biologického materiálu k jeho stanovení je povinna podrobit se osoba,
která se požitím těchto látek uvedla do stavu, v němž bezprostředně
ohrožuje sebe nebo jiné osoby, veřejný pořádek nebo majetek, dále osoba,
u které je důvodné podezření, že přivodila jinému újmu na zdraví v souvislosti
s požitím alkoholického nápoje nebo užitím jiné návykové látky. (3) Osoba uvedená
v odstavcích 1 a 2 je povinna podrobit se na výzvu příslušníků Policie
České republiky, obecní policie, Vojenské policie, Vězeňské služby České
republiky, zaměstnavatele nebo jejího ošetřujícího lékaře vyšetření, zda není
ovlivněna alkoholem nebo jinou návykovou látkou.
(4) Orientační vyšetření
provádí útvar Policie České republiky, obecní policie, Vojenské policie,
Vězeňská služba České republiky a zaměstnavatel pomocí dechové zkoušky,
popřípadě odběru slin. Lékařské vyšetření provádí zdravotnické zařízení
k tomu odborně a provozně způsobilé dechovou zkouškou a odběry vzorků
biologického materiálu. (5) Odmítne-li se osoba
uvedená v odstavcích 1 a 2 vyšetření podle odstavce 4 podrobit, hledí se
na ni, jako by byla pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky. (6) Zdravotnická zařízení
k tomu odborně a provozně způsobilá jsou povinna poskytnout
zaměstnavateli, útvarům policie a Vězeňské službě České republiky
potřebnou pomoc provedením odběru biologického materiálu. (7) Zdravotnické zařízení je
povinno sdělit výsledky vyšetření subjektům uvedeným v odstavci 3 na
základě jejich žádosti. To neplatí, je-li pacient vyšetřován na přítomnost
alkoholu nebo jiné návykové látky v organismu pouze v souvislosti
s poskytovanou zdravotní péčí pro diferenciální diagnostiku. (8) Vyšetření biologického
materiálu hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové
látky, vyšetřovaná osoba. V případě, že se přítomnost alkoholu nebo jiné
návykové látky neprokáže, náklady nese osoba, která podle odstavce 3 k
vyšetření vyzvala, s výjimkou případů diferenciální diagnózy hrazené
z veřejného zdravotního pojištění podle zvláštního právního předpisu10). § 17 Ošetření v protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici (1) Protialkoholní a
protitoxikomanická záchytná stanice (dále jen „záchytná stanice“) je
zdravotnického zařízení, které zřizuje územně samosprávní celek, který může
v samostatné působnosti zajišťovat péči poskytovanou v tomto zařízení též
smluvně, a to tak, aby na celém jeho území
byla zajištěna záchytná služba s dojezdovou vzdáleností do 45
minut. (2) Pokud je klinickým a
laboratorním vyšetřením zjištěno, že ošetřovaná osoba není ohrožena na životě
selháním základních životních funkcí, ale pod vlivem alkoholu nebo jiné
návykové látky nekontroluje své chování a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo
jiné osoby, veřejný pořádek nebo majetek, nebo je ve stavu vzbuzujícím veřejné
pohoršení, je tato osoba povinna se podrobit ošetření a pobytu
v záchytné stanici po dobu nezbytně nutnou k odeznění akutní
intoxikace. (3) Dopravu osob do záchytné
stanice zabezpečuje osoba, která podle § 16 odst. 3 k vyšetření
vyzvala. V případě, že touto osobou je příslušník obecní policie, dopravu
zabezpečuje Policie České republiky. (4) Dopravu, vyšetření, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, ošetřená osoba. V případě, že se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky neprokáže, náklady nese osoba, která podle § 16 odst. 3 k vyšetření vyzvala, s výjimkou případů diferenciální diagnózy hrazené z veřejného zdravotního pojištění podle zvláštního právního předpisu. (5) Ošetření osoby přijaté
na záchytnou stanici oznamuje záchytná stanice jejímu registrujícímu
praktickému lékaři. Jde-li o osobu mladší 18 let, oznamuje se tato skutečnost také
jejímu zákonnému zástupci, popřípadě jiné osobě odpovědné za její výchovu. Při
přijetí osoby mladší 18 let se tato skutečnost oznamuje též orgánu
sociálně-právní ochrany dětí. Jde-li o osobu s omezenou způsobilostí
k právním úkonům nebo zbavenou způsobilosti k právním úkonům,
oznamuje se tato skutečnost opatrovníkovi určenému soudem11).
§ 18 Preventivní opatření
Realizaci preventivních opatření koordinuje vláda, finančně a
organizačně zajišťují
a) vláda,
b) Ministerstvo zdravotnictví, jde-li o opatření primární,
sekundární a terciární prevence,
c) Ministerstvo
školství, mládeže a tělovýchovy, jde-li o opatření primární prevence,
realizovaná v rámci minimálních preventivních programů a výchovné péče o
osoby mladší 18 let a o uživatele tabákových výrobků, alkoholu a jiných
návykových látek mladší 18 let,
d) Ministerstvo
vnitra, jde-li o opatření primární, sekundární a terciální prevence pro
příslušníky Policie České republiky, příslušníky městské policie, příslušníky
obecní policie a žáky policejních škol,
e) Ministerstvo
obrany, jde-li o opatření primární, sekundární a terciální prevence pro
příslušníky Armády České republiky,
f) Ministerstvo
práce a sociálních věcí, jde-li o opatření primární, sekundární a
terciární prevence pro oblast sociální péče,
g) Ministerstvo
spravedlnosti, jde-li o opatření primární, sekundární a terciální prevence pro
osoby ve vazbě a výkonu trestu odnětí svobody.
§ 19 Krátká intervence
Zdravotničtí pracovníci12) jsou při výkonu svého
povolání povinni u osob užívajících tabákové výrobky, alkohol nebo jiné
návykové látky provést krátkou intervenci spočívající ve včasné diagnostice
škodlivého užívání.
§ 20 Typy odborné
péče poskytované osobám škodlivě užívajícím tabákové výrobky, alkohol nebo
jiné návykové látky a osobám na těchto látkách závislým (1) Osobám škodlivě
užívajícím tabákové výrobky, alkohol nebo jiné návykové látky a osobám
závislým na těchto látkách se poskytuje odborná péče, jejímž cílem je mírnění
škod na zdraví působených tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými
látkami. Tato odborná péče je poskytována ve zdravotnických zařízeních13), zařízeních sociální péče, popřípadě
v jiných zařízeních zřízených za tímto účelem. (2) Typy odborné péče o
osoby závislé na tabákových výrobcích, alkoholu nebo jiných návykových látkách
jsou: a) akutní lůžková péče, kterou je
diagnostická a léčebná péče poskytovaná pacientům, kteří se požitím alkoholu
nebo jiných návykových látek uvedli do stavu, v němž jsou bezprostředně
ohroženi na zdraví, případně ohrožují sebe nebo své okolí, b) detoxifikace, kterou je léčebná péče
poskytovaná ambulantními a ústavními zdravotnickými zařízeními při předcházení
abstinenčnímu syndromu, c) terénní programy, kterými jsou programy
sociálních služeb a zdravotní osvěty pro problémové uživatele jiných
návykových látek a osoby na nich závislé, d) kontaktní
a poradenské služby, e) ambulantní léčba závislostí na tabákových
výrobcích, alkoholu a jiných návykových látkách, f) stacionární programy, které poskytují
nelůžkovou denní léčbu problémovým uživatelům a závislým na alkoholu a
jiných návykových látkách, jejichž stav vyžaduje pravidelnou péči bez nutnosti
vyčlenit je z jejich prostředí, g) krátkodobá a střednědobá ústavní
péče, kterou je léčba problémových uživatelů a závislých na alkoholu a
jiných návykových látkách ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče
v obvyklém rozsahu 5 až 14 týdnů, h) rezidenční péče v terapeutických
komunitách, kterou je program léčby a resocializace ve zdravotnických
zařízeních lůžkové péče a v nezdravotnických zařízeních v obvyklém rozsahu
6 až 15 měsíců, i) programy následné péče, které
zajišťují zdravotnická zařízení a jiná zařízení; obsahují soubor služeb, které
následují po ukončení základní léčby a pomáhají vytvářet podmínky pro
udržení abstinence, j) substituční léčba, kterou je
krátkodobá nebo dlouhodobá léčba závislosti na návykových látkách, jež spočívá
v podávání nebo předepisování látek nahrazujících původní návykovou látku,
je prováděna ve zdravotnických zařízeních ambulantní péče pod vedením lékaře;
zdravotnická zařízení, která poskytují substituční léčbu, jsou povinna hlásit
pacienty do Národního registru uživatelů lékařsky indikovaných substitučních
látek, zřízeného na základě zvláštního právního předpisu14). (3) Technické, organizační a
personální podmínky poskytování typů odborné péče uvedených v odstavci 2 písm.
a), b), e), f), g), h), i) a j) stanoví Ministerstvo zdravotnictví vyhláškou a
kontroluje jejich dodržování.
Hlava V Organizace a provádění
protidrogové politiky
§ 21 Státní orgány
(1) Realizaci protidrogové politiky zajišťuje a koordinuje vláda
prostřednictvím ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy, jak
vyplývá z jejich působnosti na základě zvláštního právního předpisu15). Komplexní preventivní opatření v oblasti protidrogové politiky
provádějí zejména
a) Ministerstvo
zdravotnictví, jde-li o opatření primární, sekundární a terciární prevence
zdravotních škod působených užíváním tabákových výrobků, alkoholu a jiných
návykových látek,
b) Ministerstvo
práce a sociálních věcí v oblasti sociálních služeb, jde-li o
opatření primární, sekundární a terciární prevence sociálních škod působených
užíváním tabákových výrobků, alkoholu a jiných návykových látek,
c) Ministerstvo
školství, mládeže a tělovýchovy v oblasti primární prevence ve školách
a školských zařízeních, v léčebné výchovné péči o děti a mladistvé do
18 let a o uživatele návykových látek mladší 18 let.
(2) Vláda může za účelem koordinace protidrogové politiky zřídit
zvláštní poradní orgán a případně ho pověřit přímým výkonem některých činností.
(3) Orgány uvedené v odstavcích 1 a 2 se podílejí na financování
programů protidrogové politiky a kontrolují účelné využití finančních
prostředků ze státního rozpočtu. Při své činnosti se řídí Národní strategií
protidrogové politiky, kterou schvaluje vláda. Národní strategii protidrogové
politiky předkládá pověřený člen vlády.
§ 22 Územní samosprávné celky
(1) Kraj v samostatné působnosti a) koordinuje
a podílí se na realizaci protidrogové politiky na svém území, za tím účelem
spolupracuje se státními orgány, s orgány obcí a s poskytovateli
služeb v oblasti protidrogové politiky, b) ve
spolupráci se státními orgány i s orgány obcí zpracovává krajskou
strategii protidrogové politiky, c) podílí
se na financování programů protidrogové politiky a kontroluje účelné využití
těchto finančních prostředků, d) zřizuje
za účelem koordinace protidrogové politiky na svém území funkci krajského
protidrogového koordinátora, e) zřizuje
svůj iniciativní nebo poradní orgán pro oblast protidrogové politiky
v souladu se zvláštním právním předpisem16),
f) zřizuje záchytné stanice v rozsahu stanoveném
vyhláškou Ministerstva zdravotnictví,
g)
koordinuje zřizování a činnost záchytných stanic zřizovaných obcemi
v samostatné působnosti,
h)
ročně soustřeďuje a vyhodnocuje údaje o situaci týkající se škod
působených tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami na svém
území. (2)
Obec v samostatné působnosti a) podílí
se na realizaci protidrogové politiky na svém území, za tím účelem spolupracuje
se státními orgány, s orgány kraje a s poskytovateli služeb
v oblasti protidrogové politiky, b) v případě
potřeby a ve spolupráci s orgány kraje zpracovává a přijímá místní plán
protidrogové politiky, který schvaluje zastupitelstvo obce, c) v případě
potřeby se podílí na financování programů protidrogové politiky
a kontroluje účelné využití těchto finančních prostředků, d) v případě
potřeby zřizuje za účelem koordinace protidrogové politiky na svém území funkci
místního protidrogového koordinátora, případně zvláštní iniciativní nebo
poradní orgán17), e) je
oprávněna zřizovat záchytné stanice, nebo se podílet na financování takových
stanic. (3)
Obce mohou uzavřít smlouvu o společném výkonu některých činností podle odstavce
218). (4)
Obec v přenesené působnosti kontroluje dodržování ustanovení tohoto zákona
a dalších předpisů týkajících se ochrany před škodami působenými
tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami, činí opatření
k odstranění zjištěných nedostatků a vyvozuje důsledky, zejména
ukládá sankce.
§ 23 Krajský a místní protidrogový koordinátor
(1) Krajský protidrogový koordinátor
a) napomáhá
při uskutečňování veškerých činností kraje v oblasti protidrogové
politiky,
b) koordinuje,
průběžně kontroluje a vyhodnocuje plnění úkolů vyplývajících z krajské
strategie protidrogové politiky,
c) spolupracuje s obcemi na tvorbě místních plánů
protidrogové politiky,
d)
spolupracuje se státními a nestátními subjekty zabývajícími se
programy prevence a léčby návykových nemocí,
e)
řeší úkoly v oblasti protidrogové politiky státu na úrovni kraje a
poskytuje součinnost státním orgánům v oblasti protidrogové politiky.
(2) Místní protidrogový koordinátor
a) napomáhá
při uskutečňování veškerých činností obce v oblasti protidrogové politiky,
b) koordinuje,
průběžně kontroluje a vyhodnocuje plnění úkolů vyplývajících z místního
plánu protidrogové politiky,
c) spolupracuje
se státními a nestátními subjekty zabývajícími se programy prevence
a léčby návykových nemocí.
(3) V rámci pracovního poměru krajského protidrogového
koordinátora nemůže být sjednán jiný druh práce, než je plnění úkolů krajského
protidrogového koordinátora. Vedlejší činnost krajského protidrogového
koordinátora u téhož zaměstnavatele je vyloučena. V rámci pracovního
poměru místního protidrogového koordinátora může být sjednán i jiný druh práce,
pokud tím není ohroženo plnění úkolů místního protidrogového koordinátora19).
Hlava VI Kontrola, správní delikty a
sankce § 24 (1) Kontrolu dodržování
povinností stanovených tímto zákonem vykonává a) obecní
policie, b) Policie
České republiky, c) obec
v přenesené působnosti, d) Česká
obchodní inspekce, jde-li o alkohol, e) Státní
zemědělská a potravinářská inspekce, jde-li o tabákové výrobky, f) orgán
ochrany veřejného zdraví, jde-li o stravovací služby. (2) Sankce za správní
delikty ukládají orgány uvedené v odstavci 1 písm. c) až f). (3) Při provádění kontroly a
při ukládání sankcí postupují kontrolní orgány podle zvláštních právních
předpisů20). (4) Provozovatel, se dopustí
správního deliktu tím, že a) poruší zákaz týkající se prodeje
tabákových výrobků nebo tabákových potřeb nebo prodeje a podávání alkoholického
nápoje stanovený tímto zákonem nebo obecně závaznou vyhláškou obce, b) umožní
kouření na místech, na nichž je kouření tímto zákonem zakázáno, nebo c) poruší
jinou povinnost stanovenou tímto zákonem. (5) Za správní delikt podle
odstavce 4 lze uložit provozovateli, který je fyzickou osobou, pokutu do 50 000
Kč nebo zákaz činnosti až na dobu 2 let a provozovateli, který je právnickou
osobou pokutu do 500 000 Kč nebo zákaz činnosti až na dobu 2 let. Při
stanovení sankce se přihlédne k délce doby, po kterou porušování povinnosti
trvalo, k okolnostem, za nichž k protiprávnímu jednání došlo
a k následkům tohoto jednání. (6) Řízení o uložení sankce
lze zahájit do 1 roku ode dne, kdy se kontrolní orgány o porušení
povinnosti dozvěděly, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy k porušení
povinnosti došlo. (7) Pokutu nelze uložit,
byla-li za totéž jednání uložena pokuta podle jiných právních předpisů. (8) Na řízení o správních
deliktech se vztahuje správní řád. (9) Orgán, který pokutu
uložil, ji vybírá. Pokuta je příjmem státního rozpočtu, s výjimkou pokuty
uložené obcí, která je příjmem rozpočtu obce. Při vybírání a vymáhání uložených
pokut se postupuje podle zvláštního právního předpisu21). (10) Probíhá-li souběžně
několik řízení o tomtéž správním deliktu, v řízení pokračuje a dokončí
je orgán, který řízení zahájil jako první. Hlava VII § 25 Přechodné ustanovení Krajskou strategii
protidrogové politiky podle § 22 odst. 1 písm. b) kraj poprvé vytvoří pro rok
2006. § 26 Zmocňovací ustanovení Ministerstvo stanoví
vyhláškou podrobnosti k organizaci a činnosti záchytné stanice. Hlava VIIIZrušovací ustanovení§ 27 Zrušují se: 1. Zákon
č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi. 2. Zákon č. 190/1999 Sb., kterým se mění
zákon č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, ve
znění pozdějších předpisů. 3. Vyhláška č. 187/1989 Sb., kterou se
provádí zákon o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi.
ČÁST DRUHÁ
Změna zákona
č. 132/2000 Sb. § 28 V zákoně č. 132/2000
Sb., o změně a zrušení některých zákonů souvisejících se zákonem o krajích,
zákonem o obcích, zákonem o okresních úřadech a zákonem o hlavním městě
Praze, ve znění zákona č. 217/2000 Sb., zákona č. 143/2001 Sb., zákona č.
86/2002 Sb., zákona č. 356/2003 Sb., zákona č. 22/2004 Sb., zákona č. 93/2004
Sb., zákona č. 99/2004 Sb., zákona č. 562/2004 Sb. a zákona č. 587/2004
Sb., se část třicátá třetí zrušuje. ČÁST TŘETÍ Změna zákona č. 320/2002 Sb. § 29 V zákoně č. 320/2002
Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením
činnosti okresních úřadů, ve znění zákona č. 426/2002 Sb., zákona
č. 518/2002 Sb., zákona č. 354/2003 Sb., zákona č. 356/2003 Sb., zákona č.
22/2004 Sb., zákona č. 41/2004 Sb., zákona č. 99/2004 Sb., zákona č.
237/2004 Sb., zákona č. 326/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č.
499/2004 Sb., zákona č. 586/2004 Sb., zákona č. 587/2004 Sb. a zákona č.
179/2005 Sb., se část třicátá druhá zrušuje. ČÁST čtvrtá Změna zákona
č. 200/1990 Sb. § 30 Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění zákona č. 337/1992 Sb., zákona č. 344/1992 Sb., zákona č. 359/1992 Sb., zákona č 67/1993 Sb., zákona č. 290/1993 Sb., zákona č. 134/1994 Sb., zákona č. 82/1995 Sb., zákona č. 237/1995 Sb., zákona č. 279/1995 Sb., zákona č. 289/1995 Sb., zákona č. 112/1998 Sb., zákona č. 168/1999 Sb., zákona č. 360/1999 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 121/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 151/2000 Sb., zákona č. 258/2000 Sb., zákona č. 361/2000 Sb., zákona č. 370/2000 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 52/2001 Sb., zákona č. 164/2001 Sb., zákona č. 254/2001 Sb., zákona č. 265/2001 Sb., zákona č. 273/2001 Sb., zákona č. 274/2001 Sb., zákona č. 312/2001 Sb., zákona č. 6/2002 Sb., zákona č. 62/2002 Sb., zákona č. 78/2002 Sb., zákona č. 216/2002 Sb., zákona č. 259/2002 Sb., zákona č. 285/2002 Sb., zákona č. 311/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 218/2003 Sb., zákona č. 274/2003 Sb., zákona č. 362/2003 Sb., zákona č. 47/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 501/2004 Sb., zákona č. 559/2004 Sb., zákona č. 586/2004 Sb. a zákona č. 95/2005 Sb., se mění takto: 1. V § 30 odst. 1 písm. a)
se za slovo „let“ vkládají slova „ , osobě, o níž lze mít pochybnost, zda
splňuje podmínku věku,“. 2. V § 30 odst. 1 písmeno i)
včetně poznámky pod čarou č. 3o zní: „i) odepře se podrobit vyšetření, zda není
ovlivněn alkoholem nebo jinou návykovou látkou, k němuž byl vyzván podle
zvláštního právního předpisu3o), _______________ 3o) § 16 odst. 3 zákona č. /2005 Sb., o opatřeních k ochraně před
škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami
a o změně souvisejících zákonů.“. 3. V § 30 se na
konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena k) až o), která
znějí: „k) prodá
jednotlivé cigarety nebo neuzavřené jednotkové balení cigaret, l) kouří
na místech zákonem zakázaných, m) prodá výrobek podobný tabákovému
výrobku, tabákové potřebě ve formě potravinářského výrobku nebo hračky, a nebo
podobný alkoholickému nápoji ve formě hračky, n) prodá tabákový výrobek, tabákovou
potřebu nebo alkoholický nápoj v zařízení nebo na akcích určených osobám
mladším 18 let, o) prodá, podá nebo jinak umožní užití
tabákového výrobku osobě mladší 18 let nebo neodepře jejich prodej fyzické
osobě, o níž lze mít pochybnost, že splňuje podmínku věku.“. 4. V § 30 se na
konci odstavce 2 doplňuje věta „Za přestupek podle odstavce 1 písm. l) a
m) lze uložit pokutu do 1 000 Kč, za přestupek podle odstavce 1 písm. k) lze
uložit pokutu do 10 000 Kč, za přestupek podle odstavce 1 písm. n) lze uložit
pokutu do 20 000 Kč a za přestupek podle odstavce 1 písm. o) lze uložit
pokutu do 30 000 Kč.“. 5. V § 86 písm. a) se slova
„§ 30 odst. 1 písm. a) až j)“ nahrazují slovy „§ 30 odst. 1
písm. a) až o)“. 6. V § 86 písm. d) úvodní
části ustanovení se za slovo „policie“ vkládají slova „přestupky na úseku
ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi podle § 30 odst. 1
písm. a), c), g) až i), k) až o),“. 7. V § 86 písm. d) se body 2
a 3 zrušují. Dosavadní bod 4 se označuje jako bod 2.
ČÁST PÁTÁ Změna zákona
č. 353/2003 Sb. § 31 V § 107 zákona č. 353/2003
Sb., o spotřebních daních, ve znění zákona č. 217/2005 Sb., se na začátek
odstavce 5 vkládá věta „Jednotkové balení cigaret musí obsahovat nejméně
20 kusů cigaret.“. ČÁST ŠESTÁ Změna zákona
č. 20/1966 Sb. § 32 V bodě 13 přílohy
zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění zákona č. 156/2004
Sb., se věta druhá zrušuje. ČÁST SEDMÁ Účinnost § 33 Tento
zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2006, s výjimkou části první § 4, 5,
§ 11 odst. 1 a § 12 odst. 2, které nabývají účinnosti dnem 1.
července 2006, a s výjimkou části páté, která nabývá účinnosti dnem 1.
ledna 2007. 1) § 2 písm. v) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 2) Zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 3) Zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. 4) Vyhláška č. 137/2004 Sb., o hygienických požadavcích na stravovací služby a o zásadách osobní a provozní hygieny při činnostech epidemiologicky závažných. 5) Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. 6) § 23 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 274/2003 Sb. 7) Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). 8) § 132 a 133 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů. 9) Nařízení vlády č. 11/2002 Sb., kterým se stanoví vzhled a umístění bezpečnostních značek a zavedení signálů, ve znění nařízení vlády č. 405/2004 Sb. 10) Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 11) Občanský soudní řád. 12) § 2 písm. b) zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta. § 2 písm. b) zákona č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních). 13) Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů. 14) § 67d a bod 13 přílohy zákona č. 20/1966 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 15) Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 16) Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů. 17) Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 131/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 18) § 46 zákona č. 128/2000 Sb., ve znění zákona č. 313/2002 Sb. § 22 a 23 zákona č. 131/2000 Sb. 19) Zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. 20) Například zákon č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 258/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 21) Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.
|